Velikonoční focení

Když se řekne slovo Velikonoce, většině možná naskočí pomlázka s pentlemi, barvení vajíček nebo koledníci. U mě to ale vypadá jinak. Hlavou mi proletí obraz živého beránka, pípajících kuřátek a celá ta honička, která s tím spojená. Proč? Protože Velikonoce u mě nejsou jen o tradicích, ale hlavně o focení a vytváření krásných vzpomínek.

Už začátkem března to u mě začíná – vyrážím do líhně pro kuřátka a zároveň si připravuji všechny velikonoční rekvizity. Ačkoliv to může znít idylicky, musím přiznat, že starat se o ty drobné žluté kuličky s nožičkami není žádná sranda. Když nechtějí jíst, chtějí pít. Když nechtějí pít, chtějí teplo a spánek. A takhle pořád dokola. Člověk má co dělat, aby jim vyhověl! Beránka a králíčka si pro jistotu půjčuji od kamarádek, které mi sem tam s péčí pomůžou, protože všechno zvládnout sám by bylo prostě nemožné.

Focení s velikonoční tematikou dělám už několikátý rok, a přesto se pokaždé snažím, aby bylo něčím nové, jinak laděné a aby se neokoukalo. Letos jsem si řekl, že budu víc mobilní, a vyrazil jsem fotit po městech. Moje srdcovka je Mohelnice a její okolí – místo, které mám rád a kde mě spousta lidí zná. Byla to prostě radost vrátit se na známá místa a setkat se s milými lidmi.

Jeden slunečný víkend jsme fotili v Žádlovicích, což bylo skvělé nejen díky hezkému počasí, ale i díky skvělé atmosféře. Děti, rodiče, zvířátka – prostě spousta zábavy na jednom místě. A co by to bylo za focení bez nějakého občerstvení! Byli jsme v areálu hospůdky, takže na čepu byla kofola i pivko a kdo byl rychlý, stihl i uzená žebra. Prostě pohoda.

Fotilo se ale nejen venku. V týdnu jsem měl akce v Olomouci a Uničově. Olomouc je přeci jen větší město, takže to tam nemělo úplně tu "vesnickou" atmosféru jako v Mohelnici. A Uničov? Tam se teprve rozkoukávám, třeba se to příště posune. Pro menší děti jsem navíc pořádal focení v ateliéru v Olomouci, což bylo kouzelně klidné oproti venkovním akcím.

Co je ale nejdůležitější? Že všechno klaplo! Žádné újmy na zvířecích životech, klienti spokojení, a co víc, fotky se všem líbily. A co se stalo s kuřátky? Nebojte, o ty je dokonale postaráno. Vždy se jich ujme moje kamarádka, která mi půjčuje beránka, a stará se o ně jako o vlastní.

Velikonoce jsou pro mě nejen o tradicích, ale hlavně o zážitcích, radosti a tvorbě krásných vzpomínek. A právě tohle mě na celé té honičce kolem nejvíc baví. Tak zase za rok – kdo ví, kam mě velikonoční focení zavane příště!