Jarek Salamon

Už na základce jsem chtěl být vždycky povoláním diskžokej. Proč? 

To ani nevím. Ale asi proto, že se na to dobře balily holky 😊. Takže brigády po odpoledních ve fabrice v Moravičanech, úkoly do školy až ráno a korunky na techniku se střádaly. Tehdy frčely brigády i na cibuli, takže letní prázdniny na poli. A bylo to po roce doma. CD Tesla, magneťák Akai z Tuzexu. Po čase se to rozrostlo a šlo se hrát po okolí, do barů, a nakonec kulturáky. To už jsem se oženil, přibyla rodina, ale láska k mixpultu zůstala.

Tehdy se v devadesátkách lidi uměli bavit, takže se dalo našetřit na cokoliv. A ejhle, můj první fotoaparát byl na světě. Sice analog, ale já jsem začal pomalu plnit knihovny na knížky alby z vyvolaných fotek. Takže živnostenský list nesl datum duben 1995. A fotil jsem, co se dalo. Hlavně lidi a jejich příběhy, na krajinky a budovy jsem moc nebyl. 

Do toho se dobrý kamarád ženil, koupil si kameru a řekl: "Nafoť mi svatbu a sem tam něco natoč." No, co vám budu povídat, a už mi to zůstalo. Ještě tu stařičkou D-trojku od Nikonu mám a funguje. Teď fotím se systémem Sony a neměnil bych.

V roce 2016 jsem si pronajal ateliér v Mohelnici a začal si plnit sny. Stále jako fotograf, kameraman a diskžokej. Rád se vrtám v PC a jako správný devadesátkař mám rád techniku té doby ,kterou si držím. Daří se mi díky ní převádět nejen soukromě, ale i pracovně analogové záznamy do digitálu. 

Od roku 2024 jsem už v Olomouci jak pracovně, tak i soukromě a zkouším se dál posouvat. A jsem moc rád za věrné klienty a kamarády z Mohelnice a okolí, kteří si najdou cestu se vyfotit v Olomouci. A zároveň s vděčností poznávám nové klienty v Olomouckém okolí .

Pokud jste dočetli až sem, vyhráváte Zlatého bludišťáka . Rád vám ho někdy na focení předám. 😊